Na konci března budou ministři financí eurozóny jednat v Kodani o budoucí podobě pomoci předluženým zemím z jihu Evropy. Konkrétně se bude mluvit o objemu finančních prostředků, který bude k dispozici zemím v problémech.
Zaznívají komentáře, že by se měly spojit dočasný Evropský fond finanční stability (EFSF) a Evropský stabilizační mechanismus (ESM). Jejich propojení by přineslo potenciální objem pomoci ve výši téměř 700 miliard eur.
Zvyšování palebné síly tzv. eurovalu je na místě. Zdá se, že finanční trhy testují další z jihoevropských zemí v její ochotě k fiskálním škrtům. Tentokrát je to Portugalsko. Situace je však v tomto případě odlišná. I když výše státního dluhu v poměru k hrubému domácímu produktu loni přesáhla hranici 100 % a jeho ekonomika je již od konce roku 2010 v recesi, je na tom Portugalsko z pohledu zadlužení veřejných financí podstatně lépe než Řecko. Tamní ekonomika má větší potenciál, neboť je více průmyslově orientovaná a má také vyšší podíl exportu na hrubém domácím produktu.
Dalším argumentem je to, že jsme celým kolotočem katastrofických scénářů a komentářů již jednou prošli a do jisté míry si na něj zvykli. V případě, že by se začalo spekulovat o eventuálním odpisu také portugalského státního dluhu, nebyla by už reakce finančních trhů tak silná jako v případě Řecka.
Portugalská vláda se momentálně financuje na dluhopisových trzích velmi draze (výnos desetiletého státního dluhopisu se pohybuje nad 11 %). Tak vysoké výnosy nejsou dlouhodobě udržitelné a dříve nebo později by položily každou zemi. Portugalci však mají přístup k evropským záchranným fondům, což jim dává čas na to, aby složili reparát, tj. aby dali do pořádku své veřejné finance. Předpokládáme, že se poučí z předchozího vývoje a budou snižovat své zadlužení. Existuje zde riziko určitého morálního hazardu díky řeckému precedentu. Řada Portugalců si jistě může klást otázku, proč Řekům byly dluhy odpuštěny a jim ne. Bude však na věřitelích a v neposlední řadě na eurozóně, aby nedovolili další otevření Pandořiny skříňky a razantně se vůči podobným snahám vymezili.
Z pohledu eurozóny jako celku jsou naštěstí obě země, co se týče ekonomického významu, malé a enormní růst výnosů jejich dluhopisů a s ním spojené problémy s udržitelností státního financování na ni nemá fatální dopad. Potenciální hrozbou jsou spíše velké ekonomiky jako Španělsko, kterému se v současnosti nedaří plnit plánované úspory a překračuje předem stanovený schodek rozpočtu.
David Kufa,
Conseq Investment Management, a. s.