I když švýcarský prezident ještě před dvěma lety vzkazoval EU, že její snaha učinit konec švýcarskému bankovému tajemství neprojde, člověk nemusel dělat zrovna daňového partnera ve Velké čtyřce, aby pochopil, že 80-let starý federální Zákon o bankách a spořitelnách, který byl základem švýcarského bankovního tajnůstkářství, je na odstřel. Krom toho, že pod tlakem velkých zemí jako USA, Británie či Německo už Švýcarsko muselo v minulosti ze svých „zásad bankovní diskrétnosti“ ustoupit (vzpomeňme, jak tento „ústup“ nedávno stál prezidenta Bayernu Mnichov Uliho Hoeneßa tři a půl roku svobody…), bylo totiž zřejmé, že v době bezpečnostních globálních hrozeb, jako je např. radikální islám, fiskálně vyhladovělých vlád (obzvláště - pod vlivem dluhové krize – v Evropě) a obecné antipatie vůči bankovnímu sektoru jako celku nemůže nejvyspělejší offshore centrum zůstat netknuto.
V květnu podepsaná smlouva mezi Švýcarskem a Evropskou unii, podle které se od roku 2018 budou mezi zeměmi EU a Švýcarskem sdílet informace o držitelích účtů, je tak logickým vyústěním mnohaletého tlaku bohatých zemí na Švýcarsko. Zatímco míst, kde peníze zůstanou od zvídavých očí vlád ukryty, zůstane i po roce 2018 ve světě dost, skutečnost, že přestane existovat možnost využívat stabilní země, do které je všude v Evropě do tří hodin letu, jako skrýše pro nezdaněné peníze, není nevýznamná. Přece jenom Panama není Curych... Společně s částečnými daňovými amnestiemi tak mají vlády jedinečnou možnosti si „sáhnout“ alespoň na část peněz, které jim v minulosti unikly.
Je to vítaný krok, který ale měl přijít mnohem dřív. S velikou mírou sarkasmu můžeme říct, že je to jediné pozitivum radikálního islámu a jedno z několika pozitiv finanční / dluhové krize. Nejen z hlediska spravedlnosti (jakkoliv je to hlavně u daní vágní koncept) mezi individuálními daňovými poplatníky v jednotlivých členských zemích EU, ale např. také z hlediska spravedlnosti na bankovním trhu – v roce 2020 bude totiž už celkem jasné, zda za úspěchem švýcarských bank je „lidský kapitál“, jak tvrdí banky, či jenom nenáležitá, dlouhotrvající konkurenční výhoda, jak tvrdí jejich odpůrci. Už teď je však jasné, že švýcarský bankovní systém se bude muset proměnit - nemálo bank bude nuceno radikálně přehodnotit svůj podnikatelský model, některé zaniknou nebo se spojí. Švýcarské bankovnictví čeká historicky největší proměna.
Martin Lobotka
hlavní analytik Conseq Investment Management, a. s.