Rok 2011 pomalu, ale jistě končí. Je tedy na čase bilancovat a zároveň se zamyslet nad tématy, která budou finančním trhům dominovat v roce 2012. Stejně tak je v dnešním velice nervózním období důležité připomenout si základní pravidla úspěšného investování, neboť v současné nejisté době na straně investorů mnohdy převládají emoce a na racionální dlouhodobé investiční plánování se neklade patřičný důraz.
Klíčovým tématem roku 2011 a především jeho druhé poloviny byla evropská dluhová krize. Výnosy státních dluhopisů periferních států eurozóny začaly v průběhu roku dramaticky růst a dostaly se až na úrovně, které se neslučovaly s dlouhodobou fiskální udržitelností.
Přestože se evropské politické špičky, v čele s německou kancléřkou Angelou Merkelovou a francouzským prezidentem Nikolasem Sarkozym, na pravidelných i nepravidelných summitech snažily situaci stabilizovat, uklidnění situace bylo vždy pouze dočasné.
Na pomoc dluhem postižené Evropě nakonec musela přispěchat i Evropská centrální banka, která se v průběhu léta pustila do přímých nákupů španělských a italských státních dluhopisů. ECB pomohla srazit jejich výnosy výrazně dolů, čímž situaci krátkodobě stabilizovala a zároveň evropským politikům poskytla čas na hledání dlouhodobého řešení.
Klíčový summit Evropské unie se uskutečnil ve dnech 8. a 9. prosince. Evropští političtí lídři po dlouhých jednáních nakonec oznámili prakticky to, co investoři očekávali. Eurozóna bude postupně směřovat k fiskální unii. Guvernér ECB Mario Draghi označil výstupy summitu za „velice dobrý výsledek“.
Budoucí užší fiskální vazby v rámci zemí eurozóny jdou jednoznačně pozitivním směrem a pomohou alespoň částečně spravit defektní uspořádání měnové unie z pohledu koordinace hospodářských politik. Ukázalo se totiž, že udržování fiskálních politik čistě v kompetenci národních států v kombinaci se společnou monetární politikou ECB není dlouhodobě udržitelné.
Je praktickou realitou, že politici předlužených zemí mají, či spíše měli, jednoznačnou motivaci maximalizovat rozpočtové deficity a kupovat si hlasy svých voličů. Toto přitom dělali s vědomím, že za nimi stojí silná společná měna a centrální banka, která působí v tradici ultrakonzervativní Bundesbanky.
S tím, jak by měly mít v příštích letech společné orgány eurozóny nad jednotlivými státními rozpočty větší moc, národní politické garnitury nebudou mít jinou možnost než své utrácení výrazně omezit. Prostě a jednoduše, národní suverenita v oblasti fiskální politiky v prostředí měnové unie s sebou na národní politické úrovni nese obrovský morální hazard. Fiskální integrace eurozóny by měla tyto tendence podstatně zmírnit.
Skeptikové ovšem samozřejmě namítají, že zde již fungoval tzv. Pakt stability a růstu a bylo to právě Německo, které pravidla fiskální zodpovědnosti porušovalo. Proč by tedy měla nová rozpočtová pravidla v praxi fungovat? Důvod je jednoduchý a matematikou podložený. Při současné výši zadlužení zemí eurozóny k HDP, vysokým dluhopisovým výnosům a vyhlídce poměrně slabého hospodářského růstu v příštích letech je jasné, že současná dluhová dynamika již není udržitelná.
Co přinese příští rok?
Klíčovým tématem pro rok 2012 nepochybně zůstane evropská dluhová krize, resp. implementace úsporných fiskálních politik mezi členskými zeměmi eurozóny. Druhým zásadním tématem bude růst globální ekonomiky a především ekonomiky Evropské unie, u které je pro příští rok evidentní poměrně vysoká pravděpodobnost mírné recese.
Jak by na současnou situaci měli reagovat drobní investoři a finanční konzultanti? Základním pravidlo úspěšného investování je i nadále stejné – konzistentně aplikovat dlouhodobou investiční strategii bez ohledu na aktuální tržní počasí.
Dlouhodobá investiční strategie má přitom dvě základní roviny. První z nich je pravidelné investování, resp. strategie průměrování nákladů v čase. Tato strategie nepomáhá pouze snižovat průměrnou nákupní cenu investičních aktiv, ale především představuje pro investora pomoc s problémem tzv. časování trhu.
Drobného investora totiž při zainvestování svého kapitálu mohou prakticky potkat pouze dvě varianty. Když investor svůj kapitál zainvestuje a trhy jdou poté nahoru, má investor obrovskou radost z papírových zisků. Pokud jdou naopak po zainvestování trhy dolů, tlak v žilách investora patřičně roste. Za vzniklé papírové ztráty přitom drobný investor často viní svého finančního konzultanta.
Jak se této nepříjemné situaci „buď nahoru anebo dolů“ vyhnout? Jednoznačně využitím programů pravidelných investic. Pokud jdou trhy nahoru, investor může být klidný, neboť část svého kapitálu již zainvestoval a tak pouze spokojeně sleduje své papírové zisky. I v případě propadu trhů může ale poklidně spát, protože zainvestoval pouze malou část svého současného a případně budoucího kapitálu. Papírová ztráta jeho portfolia tak nebude vůbec velká.
Pravidelné investice, resp. strategie průměrování nákladů v čase, tak pomáhá výrazně snižovat psychické bolesti investora z krátkodobé tržní kolísavosti, včetně krátkodobých papírových ztrát. Zastánci behaviorálních financí tuto psychickou bolest investora z krátkodobé tržní volatility, resp. papírových ztrát označují jako myopickou averzi ke ztrátám (myopic loss aversion).
Druhou rovinou úspěšné dlouhodobé investiční strategie je tzv. alokace aktiv podle rizikové profilu a investičního horizontu daného konkrétního investora. Pro spoustu finančních konzultantů to zní jako staré známé klišé, nicméně v dnešní době vysoké tržní nejistoty hraje tento faktor klíčovou roli.
Můžeme totiž očekávat, že v příštích letech bude průměrná míra inflace ve světě kvůli „tištění peněz“ centrálními bankami o něco vyšší než v uplynulé dekádě. Pokud se tedy například finanční konzultant setká s novým potenciálním klientem, jehož investiční horizont je velice dlouhý a zároveň tento drobný investor trpí myopickou averzí ke ztrátám, a bude tedy na začátku investiční konzultace považovat odpovídající dynamický investiční program za příliš rizikový, finanční konzultant bude mít velice důležitou povinnost potenciálnímu klientovi vysvětlit, že příliš konzervativními investicemi v podobě dluhových cenných papírů by se mohl vystavit nepřiměřenému riziku vyšší inflace. Musí drobného investora pečlivě obeznámit s tím, že přestože nejsou akcie dokonalou ochranou před vyšší inflací, jsou mnohem vhodnější než dluhopisové investice. Důvod je prostý - jistina i kupón většiny dluhopisů jsou nominálně pevně dány, zatímco korporátní zisky jsou výrazně navázány na reálnou ekonomiku, resp. nominální HDP, který má při vyšší míře inflace tendenci růst a podporovat úroveň korporátních zisků.
Oproti dluhopisovým investicím momentálně hovoří ve prospěch akcií a potažmo dynamičtějších investičních programů i poměrně nízké valuace, resp. ocenění a to především s přihlédnutím k rekordně nízkým úrokovým sazbám.
Co říci závěrem? I rok 2012 bude nepochybně rokem velice zajímavým. Pro eurozónu to přitom bez nejmenších pochyb bude rok rozhodující. Připravme se na to, že vysoká volatilita neboli kolísavost bude přítomna i nadále a každá nová informace z úst centrálních bankéřů a politických lídrů bude mít na trhy velký dopad.
My ve společnosti Conseq Investment Management jsme přesvědčeni, že krizových černých scénářů bychom se obávat neměli. Politické a korporátní elity mají totiž kvůli svému společenskému postavení na zachování stávajícího ekonomického systému enormní zájem a neřízený rozpad eurozóny si rozhodně nepřejí. Proto se domníváme, že by v případě zhoršení situace Evropská centrální banka razantně zasáhla. Svými podstatně zvýšenými nákupy evropských vládních dluhopisů by pomohla situaci uklidnit a nastartovat přechodné tranzitorní období pro plynulou implementaci nezbytných fiskálních reforem.
Michal Stupavský, portfolio manager, Conseq Investment Management, a.s.