Loňský rok přinesl oživení realitního trhu. Objem investic a aktivita na trhu byly výrazně vyšší než v předchozích třech hubených letech, i když zdaleka nedosáhly rekordního roku 2007. Aktivní byli nejen velcí institucionální investoři, ale také jednotlivci, o čemž výmluvně svědčí nárůst objemu nově poskytnutých úvěrů téměř o polovinu oproti roku 2010. Hlavní příčinou je bezpochyby významný pokles cen v minulých třech letech. Zejména v případě rezidenčních nemovitostí ve velkých městech způsobilo oživení také částečné narovnání disproporce mezi cenami nemovitostí a výší jejich nájmů.
Nemovitosti tak zažívají svůj „come back“ jako investiční aktivum. Po splasknutí přemrštěných cen tak opět začíná platit klasická teze, že investice do realit je jedním z konzervativních způsobů uložení peněz a v dlouhém období chrání před inflací. Pro řadu investorů mají oproti ostatním aktivům i dvě velké výhody.
V první řadě si na ně lze fyzicky sáhnout a dobrý pocit z vlastnictví je tedy o řád silnější než v případě výpisů z majetkových účtů cenných papírů.
Druhou, lehce „pofiderní“ výhodou může být skutečnost, že investoři skutečnou hodnotu svých nemovitostí reálně zjistí až v okamžiku případného prodeje. Nevidí ji na webových stránkách, ani jim ji nikdo neposílá ve formě výpisů, takže mají mnohem menší „nervy“ při případném poklesu trhu.
To však někdy navozuje nebezpečnou iluzi, že hodnota realit je snad stabilnější než ceny ostatních aktiv. Zejména investoři v USA nebo ve Španělsku, ale konec konců i v ČR, kteří investovali na vrcholu tzv. „realitní bubliny“ před třemi nebo čtyřmi lety, jsou výmluvným důkazem, že tomu tak není.
Nemovitosti jsou aktivum jako akcie, dluhopisy či komodity, a rozhodně by tedy měly být součástí portfolia každého rozumného investora. Všeho však s mírou. Sázet výlučně na jejich nadpřirozenou schopnost ochránit investované peníze se nevyplácí, jak jsme se měli možnost v uplynulých třech letech přesvědčit i u nás.
Lukáš Vácha,
Conseq Investment Management, a.s.