Tomáš Kálal: Kam s milionem?

    Fondy kvalifikovaných investorů zažívají velký boom. Největší zájem je o zakládání těch nemovitostních. Jejich výnosy ale už nemusí být tak atraktivní jako dřív. „Už loni byla cítit hyperkonkurence. Snažíme se v alternativní oblasti orientovat na jiná aktiva,“ říká Tomáš Kálal z Consequ.

    Tomáš Kálal: Kam s milionem? Jak se mění zájem o založení fondu kvalifikovaných investorů?
    Zájemců přibývá, týdně přichází v průměru jeden až dva. Jde o vyzkoušený model, legislativa je poměrně dobře napsaná. Aktuálně je na českém trhu zhruba 350 fondů kvalifikovaných investorů. A čekáme, že se jejich počet bude dál zvyšovat. Souvisí to také s růstem úrokových sazeb. Standardní formy financování, třeba půjčka u banky nebo dluhopisy, přestávají fungovat. Fond je sice pro zakladatele o něco dražší, ale peníze jdou do kapitálu, není to většinou dluh. Fondy kvalifikovaných investorů představují alternativní formu financování různých projektů, je možné je zakládat na libovolné aktivum, které lze nějak ocenit.

    Na jaké projekty nebo investiční záměry se používají nejčastěji?
    Dominuje nemovitostní sektor. Poslední dobou registrujeme také zájem o založení fondů, kam se vkládají pohledávky. Prostřednictvím těchto fondů se rovněž investuje napřímo do menších a středních podniků, což odráží složitější vstup na lokální burzu. Když se fond navíc dobře postaví, představuje – ve srovnání s daněním příjmů fyzických či právnických osob – výhodnější daňově optimalizovanou strukturu, která je velmi flexibilní pro vstup i výstup nových partnerů – investorů.

    Budou fondy kvalifikovaných investorů ubírat prostor pro jiné způsoby získávání peněz?
    Myslím, že ano, ale zároveň dojde na trhu k určité konsolidaci. Česko je malý trh a s rostoucí konkurencí připadne na každý další fond méně peněz. Všichni cílí na stejné investory. Vzhledem k fixním nákladům nemůže fond do 200 milionů korun dávat ekonomický smysl. Optimálně je třeba se dostat během jednoho roku na 300 až 500 milionů korun. A pochopitelně platí: čím víc peněz fond má, tím je atraktivnější vzhledem k fixním nákladům, které s sebou nese.

    Přibývá také kvalifikovaných investorů, kteří můžou do těchto fondů vkládat své peníze?
    Přibývá. Banky mají relativně omezenou možnost, co můžou nabízet. Většinou jsou to tržně obchodované cenné papíry, akcie, dluhopisy, občas nemovitosti. Kvalifikovaní investoři – ať už fyzické či právnické osoby – se proto dívají po dalších možnostech a nabídky obchodníků je postupně stále víc oslovují. Ale třeba už loni byla cítit hyperkonkurence v nemovitostních fondech. Každý se snaží investorům prodat svůj příběh, ale v tom množství se pochopitelně těžko hledá nějaká konkurenční výhoda.

    Jak dlouho založení fondu kvalifikovaných investorů trvá a co musí zakladatel splnit?
    Zjednodušeně řečeno, existují dvě formy fondů. První je obhospodařovaná, kdy každá z investičních společností může pro někoho založit fond, to trvá zhruba tři měsíce. Fond vznikne zápisem na seznam ČNB. My v této variantě vidíme řadu úskalí, například relativně vysokou šanci na střet mezi investiční společností, která působí jako statutární orgán a podepisuje akvizice fondu, a zakladatelem, který může mít ve fondu majoritní podíl, ale už za tu firmu nejedná. Preferujeme druhou variantu, samosprávné fondy, které pouze administrujeme.

    Co to znamená?
    Vydáváme a odkupujeme podílové listy, vedeme účetnictví, oceňujeme majetek. Obhospodařovateli, zakladateli fondu, necháváme volné ruce. Ve fondu se zhmotní jeho know-how, aniž by mu do toho mluvila investiční společnost, která problematice nemusí rozumět. Na zakladatele jsou naopak kladeny regulatorní povinnosti, musí mít za sebou nějakou historii, manažerské zkušenosti a musí rozumět danému oboru. Licenční řízení u ČNB má v případě těchto samosprávných fondů šestiměsíční lhůtu, aktuálně to ale kvůli vysoké poptávce trvá zhruba dva roky.
    Existují možnosti, jak to urychlit, například dočasně založit fond ve formě obhospodařovaného fondu nebo ve formě akciové společnosti a po zisku licence ho překlopit na samosprávný fond. Není to ale úplně jednoduché a vždycky záleží na konkrétní představě zakladatele o jeho budoucím podnikání. Pro klienty rovněž zakládáme investiční společnosti, časově ani pracností totiž nejde o výrazný rozdíl ve srovnání se samosprávným fondem. Licencovaná investiční společnost je pak velmi flexibilní nástroj pro zakladatele a umožňuje jim velmi rychle zakládat fondy v různých formách pro všechny své obchodní aktivity.

    Dá se dopředu odhadnout, jak bude fond úspěšný? Zda se mu podaří vybrat plánovaný obnos a jak se následně bude vyvíjet jeho hodnota?
    Snažíme se klientům poradit, jaký je tržní standard. Nejen v Česku, ale po celém světě. Spolupracujeme se stovkou distribučních partnerů, víme, co investoři chtějí. Už dva roky varujeme, že nemovitostních fondů je tu moc. Říkáme, že je lepší nabízet něco, co už existuje, než zakládat něco nového. Snažíme se nyní orientovat na specifickou třídu aktiv, kterou trh zatím ve fondové podobě tolik nezná. Jsou to právě zmiňované pohledávky či investice do podniků ve formě private equity. V budoucnu to ale určitě bude zase něco nového. Většinu investičních aktiv investora ovšem mají stále tvořit standardní cenné papíry. Ale i ty se do fondů kvalifikovaných investorů dají samozřejmě zahrnout.

    Právě v oblasti private equity nyní společně s Central Europe Industry Partners (CEIP) rozjíždíte nový fond. Na co přesně se zaměří?
    Investují do rodinných firem v Česku a na Slovensku, většinově vstupují například do firem, které nemá otec-zakladatel komu předat. Jsou to relativně malé společnosti, jejichž hodnota je někde kolem 50 až 150 miliony korun. CEIP už dříve jeden podobný fond založil, ale není již možné do něj vstoupit. Ten druhý cílí maximálně na miliardu a půl korun aktiv, z toho miliardu CEIP zajistil vlastními silami. Investuje tam kupříkladu jedna z českých bank a několik českých i zahraničních kanceláří, které spravují rodinné majetky. A k tomu přistoupí náš fond. Nyní mají zainvestováno zhruba třicet procent finančních prostředků, do dvou tří let by se mělo zainvestovat všechno.

    V jakých konkrétních oborech ty rodinné firmy působí?
    Jedná se třeba o lehké strojírenství nebo poskytování služeb jiným podnikům, většinou jde o relativně stabilní byznys. Nyní je ve fondu výrobce kabelových svazků Kosyka či firma AMiT, která se zaměřuje na řídící systémy pro kolejová vozidla a automatizaci v dalších oblastech. Jsou to firmy se zavedeným know-how i výrobkem, kde však existuje prostor pro zefektivnění. CEIP v nich získal většinu, „oživí” je, můžou jim otevřít další zahraniční trhy. A postupně je zase se ziskem prodají. Investor by měl mít své peníze zpátky někdy po pěti až sedmi letech. Firmy se postupně prodávají, vyplácejí se dividendy. Maximální investiční horizont fondu je deset let. Plus dva roky, kdyby zrovna na trhu nebyla vhodná situace k prodeji.

    Do fondů kvalifikovaných investorů lze zjednodušeně řečeno investovat od milionu korun. V čem se ještě liší od běžných fondů pro retailové klienty?
    Zásadní odlišnost je v ochraně investora. Ve srovnání se standardními fondy, které se musejí řídit přísnými regulatorními požadavky, je velmi malá. Zatímco u běžných fondů je třeba striktně dodržovat statut fondu, fondy kvalifikovaných investorů můžou poměrně flexibilně zasahovat do své investiční politiky a statut měnit. Fondy kvalifikovaných investorů mají většinou vysoké výkonnostní poplatky. A vzhledem k tomu, že mnoho fondů kvalifikovaných investorů oceňuje svá aktiva jen jednou za kvartál nebo za rok, jsou také mnohem méně likvidní. Vystoupení z investice před dosažením investičního horizontu často brání obrovské poplatky. Navíc mezi obchodními dny investoři vůbec netuší, jakou má jejich investice hodnotu. Stanovení čisté hodnoty aktiv v komplikovanějších případech může trvat i měsíce.

    Jaké se u jednotlivých typů fondů kvalifikovaných investorů dají očekávat výnosy?
    U těch nejkonzervativnějších, které ukládají peníze u ČNB, je to nyní po odečtení všech nákladů zhruba 6,5 procenta ročně. Nemovitosti jsou ve srovnání s nimi pochopitelně mnohem rizikovější, ale dá se od nich v nejbližších letech čekat podobný, nebo dokonce nižší výnos. Ztrácejí na atraktivitě. Musí proběhnout nějaké přecenění nemovitostí, aby trh z pohledu výnosů dohnaly. U fondů zaměřených na pohledávky může být výnos kolem 12 až 15 procent, u private equity přes 15 procent.

     

    Tomáš Kálal
    Ředitel Investment Banking


    Zdroj: Penize.cz
     

    Upozornenie k publikovaným článkom ›